Zlatá šedesátá

Režijní spolupráce Jána Kadára a Elmara Klose vynesla čs. kinematografii vrcholné mezinárodní ocenění. Ani to nezachránilo ale oba tvůrce před vyobcováním uměleckým i občanským.

Filmu obětoval Karel Kachyňa všechno. Byl jeho skutečným životem, do něhož zahrnul malé dětské příběhy i rozmáchlé historické fresky a politické metafory.

Jen několik měsíců před svou smrtí svolil Peter Solan, neformální morální autorita slovenské kinematografie, k natočení svého portrétu. Stal se svědectvím režisérova celoživotního nadhledu, umělecké poctivosti a žánrového průkopnictví.

Režisér nejceněnějšího snímku čs. kinematografie, Markety Lazarové. Ve filmu byl František Vláčil autodidaktem, jeho imaginace a výtvarné vidění mu však dopomohly k jedinečnému postavení, s nímž se kdokoli jiný jen těžko měřil.

Otevřel cestu moderní slovenské kinematografii a jejímu zkoumání etiky minulé i současné. Štefan Uher sám zůstal však skromným tvůrcem, jitřivě vnímajícím společenské křivdy, které nakonec dolehly i na něho samého.

Posmrtně vydané deníky Pavla Juráčka otevřely propastný pohled do duše tvůrce zmítaného vlastním talentem i skeptickými pochybami. Zůstal věrný své povaze i přesvědčení a zaplatil nemilosrdně.

Slovenský absolvent pražské FAMU Elo Havetta proslul jako nezkrotný tvůrčí duch, jeho perspektivy zardousila však nastupující normalizace. Zůstalo dílo naplněné navzdory tomu karnevalovou radostností a svobodomyslností. Druhá série portrétů filmařů, kteří stvořili československou novou vlnu.

Scenáristická i režijní tvorba Antonína Máši se obrací k problémům individuální a společenské morálky, často osobně inspirovaným. Vyjadřuje ducha reformujícího se času, později klade důraz na ekologii přírody a lidské mysli. Druhá série portrétů filmařů, kteří stvořili československou novou vlnu.

Kostýmní výtvarnice Ester Krumbachová působila jako skrytý fantom čs. kinematografie. Ovlivnila vizuální podobu desítek snímků, byla však i vynikající scenáristkou, posléze i režisérkou a inspirátorkou jiných. Druhá série portrétů filmařů, kteří stvořili československou novou vlnu.

K filmu jej přitáhl Miloš Forman, vlastní komediální dílo Jaroslava Papouška se však vyznačuje spíše laskavým živočichopisem a vlídností. Takový byl i on sám, proto se nakonec raději vracel ke své výtvarnické profesi.

Chtěl být operním zpěvákem, stal se uctívaným režisérem. O způsobu práce Evalda Schorma ve filmu i na divadle se vyprávějí legendy, legendou se stalo i jeho předčasně uzavřené dílo, jímž vzdoroval nepřízni doby.

Senzitivní lyrik, politicky orientovaný tvůrce i tvárný experimentátor, takový byl Jaromil Jireš, který by se včera dožil osmdesáti let. Proměny jeho díla zrcadlí nelehký pozdější osud nové vlny i její původní solidárnost, altruismus a humanismus.

Věčný kverulant Jiří Krejčík zaujal nejvíce svými příběhy lidského svědomí a zrady člověka na sobě samém. Byl však i vynikajícím komediografem, vnímavým adaptátorem klasických literárních předloh a svérázným dokumentaristou.