Povídky malostranské

Povídka O měkkém srdci paní Rusky vypráví o vdově (K. Fialová), která vášnivě ráda chodí na pohřby, kde nejen pláče, ale především pomlouvá nebožtíky a jejich rodiny. Po jednom výstupu jí malostranský komisař zakáže účast na pohřbech. Paní Ruska však dokáže příkaz obejít…

V centru druhé povídky Doktor Kazisvět je mladý doktor Heribert (V. Preiss). Je to podivín, žije osaměle, nemá žádné pacienty, neboť jeho světem jsou klasikové. Posluhovačka Jozífková (J. Hlaváčová) se na to nemůže dívat a neustále ho nutí k praktickému životu. Při jednom pohřbu, při nehodě s rakví objeví dr. Heribert, že údajně mrtvý rada je naživu. Po tomto úspěchu se mu pacienti jen hrnou, ale on nikoho nepřijímá a statečně nese přezdívku Kazisvět. Zůstává chudý a oddaný vnitřnímu světu, neboť zná nestálost lidského mínění.

Lízinka (podle Nerudovy povídky Večerní šplechty): Nesmělý student práv Jäkl (O. Havelka) potká po letech svou první lásku Lízinku. Znovu vzplane a rozhodne se požádat o její ruku. Po dlouhých a nesmělých námluvách pronikne do „ctnostné“ rodiny, která mu stále odpírá schůzky s Lízinkou (N. Konvalinková) a konečně získá svolení k sňatku. V poslední chvíli se však doví, že milovaná panna Lizinka nebyla v posledních měsících u své nemocné tety na venkově, ale že právě porodila vysloužilému hejtmanovi nemanželského syna.

Slečna Máry (podle Nerudovy povídky Psáno o letošních Dušičkách): Staropanenská majitelka pěkného domku žije tiše a spořádaně, dokud si jí nepovšimne dvojice stárnoucích elegánů, denních hostů vinárny. Věnují jí svou pochybnou pozornost a vzbudí ve slečně Máry (Z. Hadrbolcová) dojem, že se o ni oba ucházejí. Máry se mezi nimi těžce rozhoduje a vkládá do pozdního štěstí všechny naděje. A vlastně se nikdy nedozví, že se stala obětí krutého žertu nezodpovědných kumpánů…

Pan Vojtíšek (L. Pešek) byl oblíbený a všude vítaný malostranský žebrák. Ale jen do chvíle, než mu úlisná žebračka „Miliónová“ (J. Štěpničková) nabídla soužití. Vojtíšek se rezolutně brání a žebračka se mu mstí pomluvou. Příliš pozdě malostranští obyvatelé zjistí, jakou sílu ta pomluva má.

Hastrman je pan Rybář (J. Kemr), bývalý vrchnostenský úředník, který žije u svých vzdálených příbuzných a jejich dvěma dcerkám nahrazuje dědečka. Smyslem jeho života je sbírka českých polodrahokamů, o níž věří, že má obrovskou cenu. Jednou je jeho víra v nezištnost příbuzných narušena a Rybář si jde ověřit cenu sbírky. Její cena je však mizivá. Když se zklámán a otřesen vrátí domů, vysvětlí mu příbuzní, že pro rodinu má cenu jeho ušlechtilá osobnost a ne polodrahokamy, jejichž cenu dávno znají.